Jedinečná

Bůh pokyn dal ke zrození růže.

Vykvetla na paloučku planém. V horách, jediná - jako zjevení.

Možná nadpřirozená moc jí přenesla z holandských skleníků.

Snad ratolístka, ruka anděla, vnořila krásu do nehostiné jílovité půdy.

Okvětní lístek, toť polibkem Madony - a vůně,dech ráje. Pomocí

vánku se rozléhala po celém okolí.

Potůček opodál šuměl, ptáci pěli, slunce sálalo teplem. Cvrčci zpívali

a vábili své drahé.

Jak krásný pohled byl z konce lesa, kdy na zeleném koberci vyčnívala

jen ta jediná. Až kouzelným dojmem působila ta přírodní scenérie.

Byla sama. Jediná svého druhu, barvy, velikosti,unikátnosti.

Společnost jí dělal bodlák. Ošklivý, hrubý, prošedivělý, vyhublý,

s velkou hlavou. Byl tak nevábný, že se mu druzí vyhýbali.

Ani slimák jej rád neměl.

Jaký to nesourodý pár. Ostatně - krom něj jiného nepoznala.

Ani píchat řádně neuměl....

A kolem byl už jen plevel....